Počátkem 17. století se stal třeboňský zámek honosnou rezidencí posledního Rožmberka, jenž se na ní obklopoval významnými evropskými šlechtici, krásnými ženami, ale i kratochvílemi a radostmi, pro něž nechal zbudovat zámeckou zahradu, jíž dominoval dřevěný a uvnitř nádherně malovaný lusthaus, který v denním čase sloužil k odpočinku a zamyšlení velmože, zatímco večer se z něj linuly dobové tóny, nádherné zpěvy i smích, a jeho okolí doplňovaly kejkle a ohně zářící do noci. Vraťme se pro jednou do loučemi ozářeného večera jedinečného období, které dotvořilo Třeboň do krásy dodnes obdivované.