Zámecký park v Třeboni

Již více než 400 let je součástí zámeckého areálu také krajinářský park, jenž byl roku 1602 založen Petrem Vokem jako renesanční zahrada, která se proměňovala v následných stoletích dle vážnosti panského sídla, ale i s přihlédnutím k dobovým trendům na zahradní realizace. Současná podoba je výsledkem větší rekonstrukce, která probíhala od září 2019 do května 2020.

(foto: Libor Sváček, 5/2020)

 

Zámecký park má od 2. poloviny 20. století charakter městského parku. Je tvořen vzrostlými porosty a solitérami, pocházejícími z původních parkových porostů, tvořených převážně duby a lípami, dále javory, břízou a habrem.

Mezi významné a pozoruhodné dřeviny patří: dvojkmenný platan a habr proti vstupu do zámeckého nádvoří. V severní části parku zaujme dub s velmi vysokým kmenem (obvodu 466 cm) a u výpusti rybníka Svět se nachází mohutná vrba bílá (Salix alba), dále např. bříza černá (Betula nigra), jedle Veitchova (Abies veitchii), „hadí smrk“ (Picea abies ´Virgata´), zakrslý a pestrolistý zeravinec japonský (Thujopsis dolabrata ´Variegata Nana´), jedlovec kanadský (Tsuga canadensis), pterokárye jasanoslistá (Pterocarya fraxinifolia) a javor ginnala (Acer ginnala).

(foto: Lenka Přeučilová, 6/2020)

 

Zahrada okrasného charakteru začala v prostoru mezi třeboňským zámkem a hrází rybníka Světa vznikat koncem 16. století. Poté, co se po prodeji Českého Krumlova císaři roku 1602 do Třeboně přestěhoval poslední Rožmberk Petr Vok, došlo k rozšíření a významným úpravám zahrady. Bylo to dáno mírovými časy, kdy hradby jakoby na chvíli ztratily na významu a rožmberský vladař chtěl své sídlo v duchu renesančních „trendů“ propojit s obdivovanou přírodou. Močál v těchto místech byl zavezen a odvodňován několika stokami. Nejstarší částí zahrady je prostor od rizalitu zámku vybíhajícího do parku k dnešní Sokolské ulici. Zde si Petr Vok z Rožmberka nechal vystavět veliký a nákladně vybavený dřevěný malovaný altán, tzv. lusthaus, pro konání zahradních slavností. Jeho dědicové Švamberkové ještě zahrady využili a prý zde chovali labutě – své erbovní znamení. Jenže za českého stavovského povstání a následného obléhání Třeboně císařskou posádkou přišla na zmar celá zahrada. Vysázena byla později pouze užitková štěpnice.

(zdroj: Státní oblastní archiv v Třeboni, plány zámecké zahrady)

 

Teprve za Schwarzenberků, roku 1674 začaly práce na nové podobě zahrady. Jak byl zvykem i na jiných schwarzenberských sídlech, měla zahrada jak své okrasné partie, tak sloužila i k pěstování ovocných stromů. Část dnešního parku pod hrází byla ale vždy podmáčená, i přes odvodnění bažinatá, takže zde žádná výsadba prováděna nebyla (za posledních Rožmberků zde zkoušeli chovat želvy) a částečně zde existovaly obranné prvky jako zemní valy proti dělostřelbě. Teprve na počátku 19. byla z iniciativy kněžny Pavlíny ze Schwarzenberku v duchu módních trendů okrasná zahrada přeměněna na krajinářský park. Roku 1836 byla k parku připojena i ona bažinatá louka přímo pod hrází Světa, do té doby využívaná k jezdeckému výcviku. Na přelomu 60. a 70. let byly vysázeny skupiny stromů také na velkém zámeckém nádvoří a zámecký park získal svou současnou rozlohu připojením valů a příkopu. Povodňová vlna z protrženého rybníka Světa roku 1890 park citelně poškodila, část zavalila bahnem a poničila výsadby. Po první pozemkové reformě Schwarzenberkové přestali do Třeboně jezdit a zámek sloužil jako ubytování, po 2. světové válce, kdy tzv. Lex Schwarzenberg připravil rod o veškerý majetek ve prospěch československého státu se parku mnoho péče nedostalo. Dokonce zde bylo fotbalové hřiště. První regenerace se park dočkal až v letech 1964-7, hlavní rekonstrukce proběhla v letech 1987-1995. Za povodně v srpnu 2002 v parku po delší dobu stála voda, což způsobilo velké škody na stromech. Některé uhynuly, jiné se později vyvrátily.

(foto: archiv zámku, Vít Pávek, Michal Pech)