Neprašovo dílo na třeboňském zámeckém nádvoří v rámci plenérové výstavy TŘEBOŇSKÝ SOCHAŘSKÝ SVĚT

Letošní letní sezóna v Třeboni bude obohacena o zajímavou akci, nazvanou Třeboňský sochařský svět. Občané města, lázeňští hosté a turisté mohou za cíl svých letních procházek zvolit trasu, která je provede současným sochařským uměním. K vidění bude výběr z tvorby nejlepších českých a slovenských umělců, představujících svá díla pod širým nebem. Návštěvníci budou mít možnost známá místa vnímat jinak. Těm, kteří přijmou výzvu sochařských mistrů, naskytne se prostor pro načerpání nové energie, poznání, zamyšlení, dialog a obohacení jejich vnitřního světa. Pokud se chcete osobně sejít s vystavujícími umělci, přijďte na vernisáž, která se uskuteční při Otevírání lázeňské sezony 2019, dne 25. května od 14 hodin v parku u Lázní Aurora. Sochy budou ve veřejném prostoru k vidění po celé léto, a to až do 15. října 2019.

 

 

 

 

Na velké nádvoří byla v úterý 21. května 2019 instalována jedna ze dvou kopií uměleckého díla Karla Nepraše (1932 - 2002) s názvem RODINA PŘIPRAVENA K ODJEZDU.

Originál monumentálního sousoší, který autor vytvořil po návratu ze své krátké emigrace v roce 1969, byl navzdory peticím vzhledem k politickému podtextu v době normalizace zničen.

Rekonstrukce sousoší byla autorovým velkým přáním, které se naplnilo až 14 let od jeho smrti.

Jeden z odlitků najdete v pražském DOXu a druhý, z majetku rodiny Neprašů, se až do letošního podzimu (15.10.2019) na našem velkém nádvoří v rámci celoměstské plenérové výstavní akce TŘEBOŇSKÝ SOCHAŘSKÝ SVĚT. 

Proč právě toto dílo?
Ve spolupráci pořadatelů s kastelánem zámku bylo vybráno právě toto dominantní dílo s ohledem na jisté dokreslení nálady, která mohla převládat v poválečném období v rodinách mnohých šlechtických rodů, vč. rodiny Schwarzenbergů.

 


 

Karel Nepraš patří k nejvýznamnějším českým umělcům druhé poloviny 20. století. Byl příslušníkem generace, která se zasloužila o rozkvět české výtvarné kultury v 60. letech. Nejprve proslul svým kresleným humorem, z něhož vyrůstala i jeho sochařská tvorba. Neobvyklé spojení těchto dvou disciplín předurčilo specifickou povahu Neprašova díla. Samotný umělec ji charakterizoval jako střetávání humoru a vážnosti. Podle jeho svědectví byl humor nejen uměleckou strategií, ale měl také obrannou funkci; byl metodou, jak si zachovat zdravý rozum v absurdní společnosti. V 50. a 60. letech Nepraš spoluzakládal skupinu Šmidrů a Křížovnickou školu čistého humoru bez vtipu.

 

Neprašovo sochařství vychází ze dvou základních motivů – dutiny a potenciálního pohybu, jež můžeme najít také v jeho hlavních inspiračních zdrojích. Těmi byly loutky, pohybový mechanismus ozubených kol a klik, konečně pak fontány, pumpy, sanitární a kanalizační systémy. V 60. letech červené figury odkrývají svůj vnitřek, v dalším desetiletí plastiky odlité z litiny obsahují prvek pohybu v mechanice ozubených kol. Politický vývoj po okupaci Československa v roce 1968 znamenal dramatické omezení výstavních možností, účasti na mezinárodním uměleckém dění i rozvíjení vlastní tvorby. Teprve koncem 80. let se Neprašovi podařilo navázat na předchozí témata a spojit je novým způsobem v pracích, jejichž nejčastějším materiálem jsou instalatérské trubky nebo potrubí. V nich se vrátila do sochařových děl dutina společně s představou možného pohybu a dění. 

(zdroj DOX.cz)